Proč křičíme na blízké? Proč máme konflikty v práci? 1.díl

13.08.2017

Téma: rodina & vztahy, práce

Všechno naše jednání je vedeno snahou vyhnout se bolesti a přiblížit se slasti. Chceme především - v bezpečí a hřejivé koexistenci s druhými - žít. Pokud jsme v dětství nestrádali fyzicky ani psychicky, hledíme se důvěrou do budoucnosti.

Pokud nás naši blízcí milovali a milovali se i navzájem, své případné drobné rozepře nám uspokojivě vysvětlovali a ani ve škole jsme nezakoušeli ústrky, přirozeně v dospělosti věříme, že nás mají lidi prostě rádi. Pokud se však naše dětství neodjelo takto idylicky a způsobovalo bolest v intenzitě, se kterou jsme se neuměli vypořádat, jsou v našem základním psychickém nastavení vytvořeny tzv. rokliny bez mostů. Naše mysl pak odráží dusné ovzduší vašeho bytu... napětí, když přísný otec přesně na sportovní zprávy přicházel k večeři... chlad matky, která se s vámi po návratu z práce radostně nevítala... hysterii, když na vás křičela, kam že se to opovažujete jít, když se kvůli vám zrovna hádá s otcem nebo když na vás zrovna už hodinu křičí a neslyší vaše slova, že už tomu rozumíte... Úzkost z rozpadu rodiny, která je u malého dítěte spojená se strachem o život. 

Tuto základní linku jsi v sobě nosíme stále a vší mocí se jí snažíme potlačit. Přerušit ji euforickými, hektický mi plány na postup v práci, jedničky ve škole, úspěch v podnikání, vytoužené zvýšení své sebehodnoty tím, že se stanu matkou, vycestování do ciziny, vystudování třetí vysoké školy, abyste konečně zapomněli že vám někdo říkal, že při vaší blbosti se z vás stane popelář. Potlačit ji dalšími kompenzačními mechanizmy, kterými se zahlcujeme, zaplňujeme, unavujeme, odreagováváme. Odpočinout si od ní externalizací, tedy přenesením pozornosti na jiného člověka, většinou partnera. Chceme věřit, že právě on je příčinou našich špatných pocitů. A ačkoliv problémy v partnerství obvykle velmi prožíváme, věřte mi, je to někdy vlastně úleva ve srovnání s ryzím prožíváním svých vlastních pocitů z dětství. A pokud přece jen nenajdeme cíl pro palbu, přijde rovnou nemoc. 

Není jednoduché pochopit, že v sobě toto základní nastavení máme. Tak moc je pravda zkreslená všemi těmi analgetickými vrstvami, Které jsme na ni navršili. Máme špatnou náladu? Naše racionální myslel že hned rozváží po příčině mezera manželovi nedostatky, kolize v zaměstnání, líné děti, počasí, úplněk. Ale ve skutečnosti ono neurčité emoční nepohodlí, plynule přecházející do téměř trvalého pocitu neuspokojení, může být vaším základním nastavení, které odráží dávné pocity pětiletého dítěte byl nefunkční rodině. Anebo to může být pocit smutku, střídající se s hněvem. Kolísání mezi skleslostí a horečnatou aktivitou, pocit marnosti a bezmoci, nedocenění, touha po větší intenzitě láskyplných projevů.. Dokud si neuvědomíte tuto základní linku, budete se stále snažit hledat "objektivní" příčiny dějů kolem sebe. A dokonce můžete aktivně vytvářet situace, které vaše pocity ospravedlní. Pokud je například vaším nastavením strach z lidí, spojený s bojovností, můžete vyvolávat situace, které vám potvrdí, že lidem se nedá věřit a že je potřeba za sebe bojovat. Pokud si s sebou nesete stud, budou vás dle tohoto "zákonu" všichni vaši partneři ponižovat.

Poznali jste někdy podobný příklad ve svém okolí či jste ho zažili přímo vy osobně? Toto téma kvůli velkému obsahu rozdělím, proto už dnes vím, co bude za téma článku příště. Můžete těšit na to, jak svou mysl poznat a jak s ní pracovat.


autorka: Michaela Reissig